Sebeláska, nebo sobectví?

Zdravím zase po nějaké době všechny mé čtenáře a vítám vás u nového článku. Dnes bych se chtěla věnovat tématu, které mi již delší dobu leží v hlavě a ráda bych se k němu vyjádřila ze svého pohledu.

Každý z nás má kolem sebe lidi, kteří pro něj mnoho znamenají a kteří jsou mu blízcí. S takovými lidmi rádi sdílíme čas a dobré i špatné události ve vlastních životech a říkáme, že jsou pro nás důležití.

Kdo je na prvním místě?

Pokud by vám někdo položil otázku, kdo je pro vás nejdůležitějším člověkem ve vašem životě, pravděpodobně byste odpověděli, že partner, otec, nebo matka.

A co kdyby někdo odpověděl:

Nejdůležitějším člověkem v mém životě jsem já sám.

Pravděpodobně by vás to trochu zarazilo, protože to není odpověď, která je běžná a která se očekává. Nejspíše byste si pomysleli, že takový člověk je hodně zahleděn sám do sebe.

Sobectví

Pokud je někdo zahleděný sám do sebe, je to už jen kousek k tomu, aby se choval sobecky. Ale o tom nevypovídá tvrzení, že sami sebe stavíte na první místov životě. Spousta lidí to tak má, ale nepřiznali by to, protože mají strach,

Co by si o nich ostatní řekli.

A tak stavíme na první místa v našich životech blízké lidi, zájmy společnosti, to, co si myslíme, že bychom měli dělat a být, protože tak se to sluší a patří.

Obětování sebe sama

Tento způsob života, kdy se chováme podle výše popsaného scénáře má ale jeden velký háček. Sice se vyhneme konfliktům a pravděpodobně z nás ostatní budou mít radost, protože naplňujeme jejich očekávání,

Ale jak se budeme cítit my? Budeme také šťastní?

Pravděpodobně nikoli. Vždy se najde někdo, komu se nedokážeme zavděčit, nebo se dostaneme do situace, kdy nebudeme schopni vyhovět všem a tak či tak se dočkáme obávaného odsudku ostatních.

Existuje řešení?

Naštěstí lze žít způsobem, při kterém můžete být šťatní jak vy, tak i vaše okolí. Klíčem k takovému životu je právě sebeláska a sebeúcta.

Smyslem života není obětovat se pro uspokojení přání druhých.

Pokud milujete jiné více, než sami sebe, ztrácíte kontakt se svým autentickým já a už si neplníte své sny a cíle, ale pracujete na cizích. Přetrvává ve vás pocit, že nejste pro jiné dost dobří, aby vás měli rádi jen tak, jak jste a máte také pocit, že si lásku ostatních musíte zasloužit.

Díky sebelásce dokkážete žít vyrovnaný život, kdy potřeby druhých jsou stejně důležité, jako vaše vlastní a jednáte sami se sebou s respektem.

S tímto přístupem se automaticky pojí také respekt okolí k vám a zase váš respekt k okolí, protože víte, že každý člověk je jedinečný a důležitý.

Nezapomínáte, že i vy jste jedineční a důležití a proto vás ostatní mají rádi i bez toho, abyste se podřizovali jejich očekávání. Stačí, že jste, jací jste.

Je to opravdu tak jednoduché?

V podstatě ano, ale samozřejmě se vždy najdou lidé, kteří nebudou potěšení, pokud místo nich najednou ve svých životech upřednostníte sebe a začnete pracovat předně na svých touhách a snech.

Začnou vám tvrdit, že jste se změnili, že jste sobečtí a možná začnete pochybovat, že tohle není ta správná cesta.

Nepotřebujete se ale zavděčit všem a ani to není možné.

Jediný člověk, o jehož uznání a lásku byste se měli snažit, jste vy sami. Lidé do vašeho života přijdou a odejdou, ale sami se sebou musíte vydržet až do smrti.

Nemohu dát, co sám nemám

Pokud se nad tím zamyslíme, dává to celé jednoduchý smysl. Pokud budete chtít po smutném člověku slyšet vtipy, asi se jich nedočkáte, nebo budou mizerné a výsledek nebude k ničemu.

Nikdy nemůžete dát to, co sami nemáte.

A to neplatí jen ve světě materiálních věcí, ale i v emocích, náladě a přístupu k ostatním lidem. Jsme schopni milovat a dávat, ale po čase, kdy nedostáváme lásku zpátky nás tyto jednostranné city opustí, protože je nemáme kde čerpat.

Nedokážeme druhé donutit, aby nám dali svoji lásku a tak je nejlepším řešením milovat sám sebe.

Díky tomu se budete cítit dostatečně milovaní a tento pocit nebude záviset na jiném člověku. Touto jednou malou změnou se promění i váš přístup k okolí a přístup ostatních k vám.

Pokud láska a štěstí vychází z vás a nezávisí na jiné osobě, nikdo vám je nedokáže vzít.

Nakonec je to výhra pro všechny, protože vnitřně šťastný člověk daleko raději udělá nezištnou laskavost aby druhé potěšil, než ten, který si myslí, že jej jinak nebudou ostatní přijímat.

Udělejte si laskavost a mějte se rádi. Dejte se na první místo, protože si to zasloužíte.

A o tom je láska a o tom je štěstí...

Děkuji za pozornost a těším se brzy nashledanou u dalšího článku.

Gabriela